PARCON 2008 mýma očima - reportáž
PARCON 2008 mýma očima
Byl jsem pozván jako host na Parcon 2008, který se ve dnech 22.8.2008 až 24.8.2008 konal v Plzni v areálu Střední průmyslové školy dopravní. Zcela určitě nejsem typickým „sci-fistou“, spíše jen výtvarníkem, který se se svou tvorbou mimo jiné pohybuje v oblasti fantastiky. Parcon byl zaměřen na New Weird, k jehož laserovské edici jsem i já přispěl a to zejména frontispisem, logem a také jsem ilustroval antologie Trochu divné kusy 2 a 3. Jako ilustrátor se spíše zaměřuji na náročnější či „trochu divné“ texty a tak se dosti často stane, že i pro periodika vycházející ve fantastickém žánru ilustruji autory řazené do oblasti NW. Právě pod označením New Weird se často skrývají velmi zajímavé, netradiční texty spadající do oblasti fantastického žánru. Byl jsem proto velmi rád, když jsem byl pozván na „new weirdovský“ con do Plzně. Moc jsem se těšil, že se budu moci osobně setkat s autory, k jejichž tvorbě jsem vytvořil ilustrace a také se setkat s malířem Lesem Edwardsem, jehož acryly opravdu obdivuji. Les Edwards ve své tvorbě pro NW a nejen pro něj, ukazuje své mistrovství v navození silné atmosféry. Osobně se srazů přátel fantastiky moc neúčastním. Všeho všudy jsem dvakrát nahlédl na Fenixcon v Brně, dvakrát jsem se účastnil Dinoconu v Rožnově (což je taková komornější, velmi příjemná záležitost organizovaná překladatelem Petrem Kotrlem) a nyní jsem navštívil i Parcon. Dá se říct, že Parcon v Plzni byl pro mě takovou premiérou, kdy jsem měl možnost si „velký“ con užít se vším všudy. Tedy i s ubytováním a celou jeho atmosférou. Ze všech jmenovaných akcí u mě prozatím vede Fenixcon, kdy jsme s Tomem Jirkovským a Martinem Šustem tak trochu oslavovali Trochu divné kusy 2 a udělali si párty v hotelovém výtahu. Bylo to naprosto skvělé. Pro čerstvý vzduch jsme si jezdili do suterénu a když se potom ve výtahu objevila i bečka, nemělo to chybu. Sice nás ve dvě hodiny ráno z výtahu vykázala ostraha, ale i tak jsme si užili legrace dost a dost. Jen doufám, že jsme to Šamanovi tenkrát moc nezavařili.
Ale zpět k tématu. Parcon 2008 byl akcí na kterou jsem se velmi těšil. Zpočátku jsem však váhal, zda se jej mám vůbec účastnit. Konal se totiž tři týdny před termínem porodu mého druhorozeného syna a tak mohlo hrozit, že tuto pro mou rodinu význačnou událost propásnu. Nakonec jsme se s manželkou dohodli, že pojedu. Jel jsem. Na výstavu jsem připravil 8 velkých tisků, jejichž zhotovení jsem věnoval velkou péči už s ohledem na ostatní věhlasné kolegy s nimiž jsem měl vystavovat. Když se mé myšlenky v současné době vrací k celé této události, mám opravdu dosti smíšené pocity. Nejsem nějaký odborník na srazy přátel fantastiky a moc se jich neúčastním, přesto jsem měl pocit, že to místy tak nějak po organizační stránce drhlo. Na internetu jsem četl několik reportáží z této akce a také reakce na ni. Některé pochvalné, jiné ne. Pro mě je na straně kladné to, že jsem se výstavy zhostil a obrazy na ni dovezl včas. Setkal jsem se se spisovateli Duncanem, MacLeodem a VanderMeerem i malířem Edwardsem. Duncan se k mé ilustraci k povídce Věž z kostí rána vyslovil, že je ohromující a Jeff VanderMeer projevil zájem o případnou spolupráci poté, co jsem jej obdaroval několika listy s ilustracemi k jeho dílu. Byl jsem rád, že se mu tak líbily, protože právě jeho novelu Veniss mám z celé řady NW asi nejraději. Toto jsou věci, které mě potěšily. Na druhé straně jsem byl překvapen z poměrně nízké účasti na tomto conu a na přednáškách zahraničních hostů. V první půlce conu se mi dokonce zdálo, že někteří z hostů byli tak nějak bezprizorní, než se toho zhostili „laseráci“, resp. Tom Jirkovský s Martinem Šustem. Vzpomínám, jak Tom Jirkovský rostl, když zjistil, že jsou hosté hladoví a nikdo jim neřekl, kam se mají jít mezi přednáškami najíst. Chopil se tedy večer kormidla a vedl je k nejbližší restauraci. Tam však bylo plno a odmítli nás přijmout. Naše výprava se proto s Tomem, Martinem Šustem, Bohunkou, MacLeodem a VanderMeerovými přesouvala do vzdálenějšího hotelu. Po cestě jsme všichni promokli na kost. V hotelu nám řekli, že již vařit nebudou, ale kuchařka a pan vrchní se nakonec slitovali a přeci jen nám udělali alespoň jednotné jídlo. Bod pro Toma a jeho šarm Hosté se najedli a my se s Ann VanderMeerovou rychle vraceli na její přednášku. Ubytování bylo vyhovující, bylo kam složit hlavu i kde se umýt. Problémem však byl jen jeden klíč od pokoje pro tři lidi. Často jsme se s kolegy naháněli po celém areálu školy a sháněly klíče, když je zrovna někdo z nás potřeboval. Dalším zklamáním byla pro mě nevydařená aukce vystavovaných obrazů ( alespoň, že se po jejím ukončení prodaly některé tisky děl Lese Edwardse ). Naopak zajímavé pro mě bylo setkání s Edwardsem na sobotní večerní přednášce Hala Duncana, který však nedorazil ( údajně uvízl v nějaké hospůdce, na což organizátor reagoval tím, že bude muset vrátit peníze za letenku ). Edwards čekal s menší skupinkou na tuto besedu a jako kratochvíli mu Martin Šust podstrčil slohu s mými pracemi. Mistr nasadil brejličky a pozorně si vše asi hodinu studoval. Potom se zeptal na pár věcí, zejména se zajímal jakou technikou jsou některé z kreseb vytvořeny (zde jsme narazili na menší jazykovou bariéru – paní překladatelka měla také drobné problémy s odbornými výrazy z oblasti výtvarné tvorby, ale vše dobře dopadlo a nakonec jsme se domluvili). Těžko říct, co si skutečně o mých věcech myslel, ale řekl, že je to velmi hezké. Já osobně jsem se při této exhibici pěkně zpotil, protože ve sloze byly zařazeny i starší věci, za které se již dnes spíše stydím. Byl to takový nesourodý materiál. Nejvíce mistra zaujala má technika, kterou právě v posledních letech používám nejraději a již jsem použil i pro ilustrace k Trochu divným kusům nebo sérii grafických listů věnovaných velikánům klavírní hry. Co se týče výstavy samotné, myslím, že v rámci možností a s ohledem na prostory tělocvičny byly obrazy pěkně nainstalovány. S úsměvem však vzpomínám na modré igelitové pytlíky, které jsme v průběhu vernisáže museli mít na nohou. Také přípitek šampaňským z plastových kelímků mi byl tak trochu proti srsti (víno mám moc rád, ale plast mu rozhodně nesluší). Vernisáže se mimo jiných hostů účastnil i Hal Duncan, který to, co jsem koutkem oka zahlédl, schytal, že si neobul ty slušivé pytlíky na nohy a následně i on byl k tomuto kroku organizátorem donucen . V mnoha ohledech byl pro mě tento výlet do Plzně jaksi začarovaný. Kupříkladu když jsem s Martinem Šustem, Jeffem a Ann VanderMeerovými došel k improvizované výstavní síni v komplexu školy, umístěné dosti odlehle od ostatního dění, zjistili jsme, že organizátor někam zmizel a výstava byla uzamčena. Později jsme se již k prohlídce s těmito hosty nedostali. Závěrečnou třešničkou na dortu či pomyslnou ránou z milosti bylo nedělní ráno, kdy jsem zjistil, že se mi narodil v ranních hodinách syn Vincent. Zřejmě se už na nás moc těšil a tak si o tři týdny pospíšil. Tato skutečnost mě dost zasáhla a moc mě mrzí dosud. Chtěl jsem být se svou ženou při příchodu našeho druhého dítěte, tak jako v případě prvorozeného Maxmiliána. V neděli ráno jsem už tedy na nic nečekal, sbalil obrazy a ujížděl domů. Takže, takhle nějak jsem con prožíval já.
Závěrem chci ještě říct, že jsem se na tomto srazu zaměřil zcela výhradně na přednášky spojené s NW. Byl jsem rád, že jsem měl opět příležitost vidět se s Martinem Šustem a jeho přítelkyní Bohunkou, Tomášem Jirkovským a osobně se setkat se zmiňovanými zahraničními hosty. Rád vzpomínám i na slovenského kolegu Pavola Martinického s nímž jsem byl ubytován v pátém patře toho obludného téměř „new weirdovsky“ vyznívajícího komplexu střední školy dopravní. Je jasné, že měl s touto akcí organizátor jistě hodně práce, takže mu patří velký dík za to, že tento con uvedl v život i přes určitá organizační zaváhání. Pocity z účasti na conu mám tedy opravdu různorodé, celkově vyzníval tento sraz z mého pohledu dost rozpačitě a s ohledem na zahraniční hosty byl ze strany organizátora ne zcela dotažený. Překvapením pro mě byla i dost nízká účast návštěvníků. Doufám, že to všichni zahraniční hosté brali spíše sportovně. Snad to napravil i závěrečný výlet v pivních lázních o němž jsem se dodatečně dočetl. ( básní o něm i Jeff VanderMeer na svých internetových stránkách ).
/ Dominik Petr /
Fotografie z výstavy a Parconu 2008 si můžete prohlédnout ZDE
Náhledy fotografií ze složky PARCON 2008