Trochu divné kusy
Jak jsem ilustroval Trochu divné kusy
Kdo z fanoušků fantastiky by neznal Trochu divné kusy. Obecně lze říct, že se jedná o poměrně obsáhlou trilogii antologií editora Martina Šusta, který ji sestavil z netradičních povídek zahraničních, výhradně anglo - amerických autorů. Jako ilustrátor jsem se podílel na druhém a třetím svazku této série. S Martinem Šustem spolupracuji jako výtvarník již několik let. Náš původně spíše pracovní vztah velmi rychle přerostl v pevné přátelství. Nezasvěcenému by se tedy mohlo zdát, že naše spolupráce probíhá hladce až idylicky. Já však vím své. Velmi rád vzpomínám na naše pracovní dohadování až prudké slovní přestřelky a tvrdé výměny názorů. Co se týče umění, jsem v podstatě paličák, zarytě si jdu svou cestou a komerce se ode mě Martin asi nikdy nedočká. Přesto se mě alespoň snaží trošku korigovat a držet na uzdě mé výlety na křídlech múzy. Kolikrát jsem z jeho úst slyšel: „Uvědom si, že ilustruješ komerční periodikum“ (ilustrace pro Ikarii, Pevnost, Magazín Fantasy & Scince fiction). S dojetím vzpomínám, jak mi skřípaly zuby, když jsem vytvářel logo k jeho rubrice „slovo úvodem“ pro magazín. Vrátil mi to snad desetkrát. Jednou mě Martin oslovil, ať mu namaluji obálku pro českou edici Magazínu Fantasy & Scince fiction. „Jsi naprostý blázen“, objevila se odpověď na monitoru mého počítače poté, co jsem mu zaslal fotografii téměř dokončeného oleje. „Působivé, ale tohle neotisknu“. Popravdě řečeno jsem to vzhledem k motivu ani nečekal, ale zkusil jsem to. Mnohokrát jsem uvažoval nad tím, proč vlastně se mnou Martin rád spolupracuje. Odpovědi se mi snad dostalo na vernisáži výstavy ilustrací "Muž z vysokého zámku", kterou jsem připravil v podzimních měsících roku 2007, jak jinak než na rosickém zámku. Martin měl úvodní slovo, mimo jiné moc hezké úvodní slovo. V jeho entrée zaznělo, že dokáži vtisknout obrazům a ilustracím duši - duši hovořící k vnímavému diváku. Kéž by tomu tak bylo! Snad mi práci zadává pro mé pracovní zaujetí a zejména nápady, jež bývají většinou trochu divné. Každopádně Trochu divné kusy (TDK) mi pronikly až pod kůži a obsahově se jednalo o látku, která mi naprosto vyhovovala. Celá sága této vlajkové lodi nakladatelství Laser-books započala v roce 2006. Když mi přes ICQ došly od Martina Šusta první zmínky a úvahy o jeho projektu, začal jsem tušit, že půjde o opravdu zajímavou antologii. Jako ilustrátor jsem se zařadil k výtvarníkům zpracovávajícím spíše náročnější, méně konvenční texty. Dnes je mé jméno spojováno často s New Weirdem. Ve skrytu duše jsem doufal, že mé ilustrace budou doprovázet Martinem sestavené texty TDK a on s touto myšlenkou také původně koketoval. Byla to však ve své době záležitost ojedinělá a nikdo v podstatě nemohl tušit, jak bude kniha přijata. Vydavatel - Laser-books nakonec z pochopitelných důvodů vsadil na jistotu a o ilustrace požádal jednoho z nejznámějších tuzemských malířů pohybujících se v oblasti fantastiky - Jana Patrika Krásného. Já se na knize podílel pouze frontispisem a logem. Kniha měla velký úspěch a značně rozvířila hladinu fantastického žánru v ČR.
Když se později Martin Šust ozval, že připravuje druhou část Trochu divných kusů, byl jsem poněkud překvapen. O jeho záměrech na rozsáhlejší dílo jsem v té době nic nevěděl. Naznačil, že se bude opět jednat o odvážné dílo, snad ještě odvážnější. Po úspěchu první knihy si editor uvolnil ruce a prosadil si mě jako ilustrátora. K "divným" textům se rozhodl přidat i "divné" ilustrace. Jak se ke mně doneslo, Laser-books z toho příliš nadšen nebyl a tak pro mě tato pozice nebyla věru příjemná. Byl jsem však moc rád a netrpělivě čekal na první překlad. Termín vydání byl jasný - před Vánoci. Musím říct, že ilustrování Trochu divných kusů 2 neprobíhalo zrovna hladce a z hlediska termínu to byla téměř šibenice. Čas se krátil a krátil. Nakonec jsem měl na vytvoření 21 ilustrací k téměř 530-ti stránkovému textu něco přes měsíc. Přes den jsem chodil do zaměstnání a večer čekal až usne naše tehdy roční ratolest a usedal jsem k příliš nízkému stolku do malinké prostůrky pod schodištěm v nedokončeném domku. Tam vznikaly v nočních hodinách veškeré ilustrace pro TDK 2. Pokud vím, nebyl jsem na tom s časem špatně sám a je jisté, že si pěkně žíly protáhli i ostatní, editora nevyjímaje. K ilustracím vždy přistupuji stejně. Pečlivě si přečtu text, snažím se jej vnitřně pochopit, studuji v knihách a na internetu potřebný materiál. Potom látku duševně vstřebám a emotivně vyjádřím. Mé ilustrace nejsou popisné, zaměřuji se spíše na atmosféru a to, co se skrývá v pozadí za slovy. S nápady jsem nikdy problémy neměl - spíše naopak. Z počátku šlo ilustrování jako po másle a já Martina neustále jak on říká, prudil a chtěl jsem další přeložené povídky k ilustrování. Asi v půli došlo k tomu, čeho jsem se jako umělec bál nejvíc. Nešlo to. Nápady byly, ale postihla mě umělecká krize. Nedokázal jsem namalovat nic. Člověk seděl a kreslil, ale vše bylo k ničemu. Nakonec jsem ztratil několik drahocených dnů, než se mi znovu podařilo navázat nit. Potom přišel závěrečný zmatek, kdy mi dva dny před uzávěrkou přišly se skluzem asi 4 povídky. Ilustrace jsem už v posledním tažení udělal a bylo mi vše jedno. Hlavou mi vířilo, že to nedopadlo tak, jak jsem chtěl a nejraději bych tu či onu ilustraci předělal. Martin však mé pochyby utnul. Zavelel - konec - a kniha putovala do tiskárny.
Trochu divné kusy 3 - završily prozatím a patrně definitivně celý tento zajímavý a ojedinělý počin editora Martina Šusta. I tentokrát jsem měl tu čest se na něm podílet. Bohužel byla práce na knize provázena velkými zdravotními problémy na mé straně a ještě většími na straně Martina. Myslím, že Trochu divné kusy 3 pro nás oba hodně znamenají. Martin je považuje zcela oprávněně za vrchol celé trilogie a já své ilustrace, které jsem této knize věnoval za ty v celkovém kontextu nejvyváženější. Z plánovaných 24 ilustrací jsem nakonec nakreslil pouhých 6, zato celostránkových. Kdyby záleželo na mně, snažil bych se vytvořit kresbu pro každý ze zařazených textů, ale nakonec jsem měl na práci k dispozici tak 10 dnů. Původně jsme měli s Martinem v plánu čtenářům vše vynahradit, alespoň zajímavým zpracováním ilustrací a otisknout je v jejich originálním vzhledu barevně na papír s větší gramáží. Ilustrace jsou původně sice spíše monochromatické v hnědém provedení, avšak obohaceny prvky s červenou kresbou a černým prokreslením. Tento záměr však nakonec neprošel a já barevné obrázky na poslední chvíli připravoval pro černobílý tisk. Práce na kresbách pro TDK 3 pro mě probíhala v podstatě poklidněji a na všech ilustracích jsme se s Martinem shodli hned na první pokus. Veškěré kresby, které jsem pro Trochu divné kusy 2 a 3 vytvořil, jsou vyvedeny na ručním akvarelovém papíře akvarelovými pastely a doladěny vždy tahy mokrým štětcem. Závěrem musím říct, že přes všechna úskalí byla pro mě práce na těchto knihách velkou radostí a když některou z nich sevřu ve svých prstech a zalistuji v ní, projede mou myslí pocit hrdosti (a také vděku k osobě Martina). Mé poděkování patří nejen Martinovi, ale také mé ženě, bez jejíž velké podpory a tolerance by to ani nešlo.
Ve fotogalerii této stránky si tedy můžete prohlédnout, jak kompletní ilustrace k TDK2, tak ilustrace v původním barevném provedení pro TDK3. Zařadil jsem také původní provedení frontispisu. U TDK3 mě moc potěšilo, že poprvé frontispis vyšel v takovém provedení o jaké jsem vždy usiloval - tedy bez potlačení kontur obrázku a bez textu přes něj.
/Dominik PETR/
Ilustrace ke knihám Trochu divné kusy 2 a 3 si můžete prohlédnout Z D E
Náhledy fotografií ze složky Knižní ilustrace / Book illustrations